44.IFFKV - Den třetí, neděle 5.7.

Majíc lístky jen na dva filmy, rozhodla jsem se brát tento den ležérně a budhisticky. Na ničem nelpět a brát, co přijde. Ještě předloni by pro mě takový přístup byl zcela nemyslitelný, obzvlášť takhle zkraje festivalu, ale člověk zraje a nezbývá doufat, že i moudří.

KDO MNE MÁ RÁD, POJEDE VLAKEM (Ceux qui m'aiment prendront le train, r.Patrice Chéreau, Francie 1998)
Další den, další Chéreau. Tentokrát bez úvodu, pan režisér i paní Zaoralová se asi už vyčerpali. I když vlastně ne! Předstoupil pan Pokladač a pravil, že jak se zdá, nikdo nepřijde a tak nás aspoň vítá na projekci. Děkujeme.
Mám ráda filmy, které nás vrhnou do víru dění a je jen na nás, jak si poradíme s kusými informacemi, které se na nás zdánlivě neuspořádaně valí. Zdánlivě proto, že bez pevné struktury se z podobně rozehraných filmů stává jen nepřehledný a neuspokojivý guláš. Ovšem zdánlivý chaos svázaný pravidly, to je moje.
Průměrně významný výtvarník, nadprůměrný excentrik a homosexuální psychopat Jean-Baptiste Emmerich zemřel a rozhodl se být pochován v rodném Limoges, na údajně největším hřbitově v Evropě (neověřeno). A všichni, kdo ho milovali (nenáviděli nebo s ním měli jiný intenzivní vztah) nasedají v Paříži do vlaku a jedou na pohřeb. Kromě narkomana a ošetřovatele Thierryho, který veze autem mrtvolku umělce v zinkové rakvi a jehož dcera by měla zdětit podíl zesnulého na rodinném sídle. Do dramatu o třech dějstvích (vlak, pohřeb, dohra v rodinném sídle) s předehrou (zmatené pobíhání, odehrávající se na Slavkovském nádraží, které asi ne náhodou připomene jednu z úvodních scén Poraněného člověka) jsou vhozeni a promícháni: umělcův synovec, který svého strýce miloval tím víc, čím nenáviděl svého otce, umělcova bratra; jeho (ex?)manželka a (ex?)narkomanka, která nosí pod srdcem plod jejich pochybné lásky; Thierryho žena a jejich zvídavá dcerka; bývalý umělcův milenec se svým současným partnerem a svým HIV pozitivním milencem; umělcův neúspěšný biografista a vlezprdelka; starý umělcův přítel; umělcova ochranitelská kamarádka; postarší dáma, jíž s umělcem údajně pojila tragicky nenaplněná láska. V průběhu děje se mezi vlakové hrdiny přimíchají členové umělcovy rodiny v čele s jeho stejně okouzlujícím (a stejným hercem ztvárněným) bratrem a taky tajemná dívka Viviane, kterou všichni přítomní znají v trochu jiné podobě.
Jediný problém filmu je, že po vás na jednu stranu chce uvolnění a oddání se příběhu a jeho hrdinům, ovšem na druhé straně vás neustále nutí udržovat pozornost a přehled o postavách a jejich komplikovaných vztazích. Ideální film na začátek dne, kdy je člověk ještě čerstvý.

WRESTLER (The Wrestler, r.Darren Aronofsky, USA 2008)

Jeden z předem plánovaných vrcholů festivalu a zároveň jediný film, u kterého jsem si byla předem jistá, že se mi bude líbit. (Tímto zdravíme matku duchovního a genia loci České protipirátské unie paní Prchalovou, milovnici absurdního divadla.) A skutečně, velké plátno Velkého sálu ještě umocnilo moje nadšení z Wrestlera. Velký sál má totiž tu zajímavou vlastnost, že dokáže z projekce dobrých filmů udělat opravdu výjimečný zážitek.
Děj by šlo shrnout do jedné ani ne moc košaté věty. Randy "The Ram" Robinson je legendou takové té střední až nižší wrestlerské ligy. (No dobře, tak dvou vět.) Vrchol zažíval v 80. letech, v současnosti si vydělává jako skladník v supermarketu a o víkendech oživuje svou zašlou slávu na různých lokálních utkáních. (Stejně je lepší víc kratších vět, než jedna dlouhá.) Zdá se, že největší výzvou bude opakování jeho nejslavnějšího zápasu Randy The Ram vs. Ajatoláh (po dvaceti letech). Ovšem po infarktu se objeví jiná výzva - zkusit žít jako obyčejný člověk, pokusit se investovat energii z ringu do mezilidských vztahů. Nejdřív to vypadá slibně, kariéra prodavače lahůdek je rozjetá, vztah s dcerou je obnoven a zpřátelená striptérka mu snad konečně dá klíček od svého serdce... Ale stejně jako v ringu stačí chvilka nepozornosti a už se vezete...
Výborná kamera, která umí být rozstřeseně dokumentární, když má vzbudit pocit autenticity, jindy zase všudypřítomná a neviditelná, když vás vtáhne přímo do středu drsného zápasu. Rourkovo úsporné herectví, které místy připomene Heatha Ledgera ve Zkrocené hoře, je naprosto vynikající a přesné. Je sice pravda, že Rourkova životní pouť, která se do jisté míry podobá osudům filmového hrdiny, celkovému vyznění filmu neuškodila, ale bylo by velmi neuctivé k schopnostem jak jeho tak páně režiséra tvrdit, že úspěch filmu byl dán už samotným Rourkovým obsazením. Škoda toho Oscara, jistě by mu to u pana Rourka na poličce hned vedle mumifikované čivavy slušelo.

Frontové boje na chorvatský film Niciji sin a albánský film Alive! byly obětovány ve prospěch povalování se v parku v dobré společnosti a vychutnávání dobré pizzy a pro festival neobvyklého krásného počasí.

HUMPDAY (r.Lynn Shelton, USA 2009)

No ale člověk nemůže úplně změknout a tak jsem se už hodinu před začátkem projekce nalézala v předsálí kinosálu hotelu Richmond, abych si zajistila bezlístkový vstup na hojně doporučovanou vztahovou komedii (kterou ocenila porota letošního Sundace svou speciální cenou). Nejprve jsme si od milého pána na recepci vyslechli vlídné pokyny (něco vy smyslu, že když už musíme svými středostavovskými tvářemi urážet jemnocit hostů, nemáme si nikam sedat, nic jíst, pít a pokud možno ani dýchat) a pak už šlo všechno hladce. Neukotvené židle v sále úspěšně zabrány (několik málo sedadel, na kterých je možné i v Richmondu pohodlně vychutnat film), hřejivý pocit z úspěšného frontového boje se rozlil po těle a film mohl začít.
Nakonec se z toho vyklubala opravdu příjemná nízkorozpočtová komedie o dvou přátelích z vysoké. Ben dostudoval, oženil se, má dům, auto a kariéru. Andrew (herec Joshua Leonard - znáte z Blair Witch) nikdy nedopsal diplomku, toulá se po světě mezi umělci a vede silně nezávislý život. A jednou takhle nad ránem zaklepe Andrew s dřevěnou kachnou v ruce Benovi na dveře, naruší mladým manželům pravidelnou snahu o početí a vnese do jejich bytu závan exotiky. No a po té, co na jednom bohémském večírku, kam Andrew Bena pozve, vznikne v jejich nestřízlivých hlavách nápad, že by spolu jako projev přátelství, nezávislosti, uměleckého ducha a tak vůbec mohli natočit heterosexuální gay artporno na HUMP! festival, začne ta pravá zábava. Ale ne, nejde o žádnou košilatou řachandu. Hlavně je zajímavé pozorovat, jak takovéto chlapácké poplácávání, objímání, požďuchování a štengrování najednou dostává úplně nový význam. Jak se kvůli zachování pocitu nezávislosti a volnomyšlenkářství oba nutí do něčeho, co je vlastně vůbec neláká. A jak se z celého projektu nakonec sice stane důkaz jejich přátelství, ale v úplně jiném směru, než předpokládali. Prostě si navzájem dokážou přiznat, že jsou dva obyčejní konzervativní chlapíci, kteří jsou naprosto spokojení s tím, co mají. Na nezávislý film trochu zvláštní pointa. Ale možná je nová odvázanost a nezávislost spojená právě s konzervativními hodnotami, kdo ví (ostatně by to dokazovaly i populární komedie Juda Appatowa. Jinak varování všem nemravám: toto je nejodvážnější moment filmu!
Humpday - oficiální stránky filmu