Jsou tři hodiny ráno, spolubydlící jsou pohrouženy do konejšivých spánkových vln a já zjišťuju, že blogování z festivalu není tak lehké, jak by se mohlo zdát. Obzvlášť když člověk vidí v jeden den šest filmů a o všech by se rád aspoň trochu rozepsal. Ale tady se právě hlásí ke slovu výhoda osobního a nikým neřízeného blogu, který nemá v podstatě žádný význam, nikdo od něj nic neočekává a vlastně ho ani nikdo nečte. Takový blog si totiž může dovolit luxus nevycházet každé ráno s kohoutím zakokrháním. Takže milí imaginární čtenáři, zachovejte nám prosím přízeň i nadále a snad se dočkáte něčeho podstatnějšího o filmech minulých a budoucích.
S pozdravem
VSH
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Spolubydlící však ráno vyskočí a budou, na rozdíl od některých nočňátek, vesele švitořit!
Okomentovat