44.IFFKV - Den první, pátek 3.7.

Hlavním cílem dne bylo vidět film Matka korejského režiséra Bong Joon-ho (http://www.kviff.com/cz/detail-filmu/2775-matka/). Povedlo se a stačilo jen cca 50 minutové sezení před Kongresovým sálem!!! Tedy po té, co dav rázně vysvětlil poněkud zelenému sálovému uvaděči, že skutečně není dobrý nápad začít pouštět štrůdl "nelístkáčů" od zadu. Film byl dle očekávání dobrý a vtipný (a krutý), jako ostatně všechny jeho předchozí filmy. Dokonce tak, že jsem si nechtěla kazit dojem případnými dalšími filmy a ztrávila jsem zbytek dne s přáteli. Debatou o filmech, pochopitelně.

Matce a potažmo všem Bongovým filmům hodlám věnovat nějaký delší pofestivalový příspěvek, ale aby mi někdo z mých dvou čtenářů náhodou nevyčítal přílišnou stručnost, přidám ještě minirecenzi na jednu ze dvou nových festivalových znělek - Znělku s Jiřím Menzelem. Nadějný bodybuilder Kamil Fila se na serveru Aktuálně k tématu velmi důkladně vyjádřil (viz http://aktualne.centrum.cz/kultura/mff-karlovy-vary/clanek.phtml?id=641629). Na tom by nebylo nic zajímavého, ostatně je za své vyjadřování placen z našich daní (nebo my z jeho daní, už mě ta četba diskuzí pod články trochu mate.). Co mě ale zarazilo je fakt, že přestože s ním v popisu a výkladu znělky téměř doslova souhlasím (to slovo je "buzeruje"), nepovažuju ji za ostudu ani za důkaz ušmudlaného image celého festivalu. Snad nebude příliš nevhodné, když prozradím, že jsme se asi 14 dní před začátkem festivalu s přáteli bavili vymýšlením vlastní verze znělky s Menzelem. Tato zábava nám vydržela celkem dlouho a v našich myslích vzniklo mnoho nápadů, za všechny nastíním ten nejstručnější a esenciální. Jiří Menzel sedí u svého psacího stolu, na němž leží cena za celoživotní přínos. Upřeně pozoruje onu nahou děvu svírající křišťálovou kouli. Slyšíme povzdech a do závěrečného titulku se ozve melancholické: "Nepostaví se mi a nepostaví." Takže výsledná podoba je, jak jistě uznáte, v podstatě všeobecně přijatelná verianta téhož. Jen mě tedy trochu překvapuje, že na takové zobrazení sebe sama přistoupil sám pan JM (hlavně ve světle nedávné aféry jeho mladé ženy a jistého ne tak "zasloužilého" českého režiséra). Sebereflexi nebo dokonce ďábelský smysl pro humor bych s někým tak významným pro českou kinematografii nespojovala, nezbývá tedy uvěřit, že pan Menzel považuje šmíráctví a pokradmé nakukování pod sukně za esenci mužnosti a důstojného stáří, což je velmi pozoruhodné. A pokud jde o tu ušmudlanou image festivalu. Který festival si nedokáže ve znělce přiznat, že v minulosti ocenil vilného šmíráka, oceňuje vilné šmíráky dodnes.

Tím se s vámi pro dnešek loučí

VSH