Adam Stein (Jeff Goldblum) se léčí v jakémsi podivném sanatoriu pro přeživší kdesi v izraelské poušti. Je okouzlující, umí dělat mnohé triky (dokáže si například vyvolat masivní krvácení), občas uteče, ale po prvním excesu je vždy přivezen zpátky. Kdysi byl nejpopulárnějším německým bavičem a kouzelníkem, pak dělal kariéru jako pes velitele koncentračního tábora (Willem Dafoe), díky čemuž přežil, zdědil velitelův nezanedbatelný majetek, ale zároveň ztratil úctu mnohých lidí, v čele se svou dcerou. Možné vykoupení přijde s novým pacientem ústavu - chlapcem, který sám sebe považuje za psa.
Nevím, kde se vzala moje netečnoost k tomuhle filmu, který přitom z každého záběru křičí, že je velký, vážný a důležitý. Ani si nedokážu vzpomenout na žádnou chybu. Možná jen trochu moc rozházený rytmus, ve kterém jsem nenašla řád. Možná za to mohla únava. Nevím. Každopádně Goldblumův výkon byl tak dobrý, že jsem ani nemyslela na Mouchu (mé největší filmové trauma)!
SLEPÉ PRASE CHCE LÉTAT (Babi buta yang ingin terbang, r. Edwin, Indonésie 2008)
Podle režiséra film o těžkém údělu čínské menšiny v Indonésii, podle mě velmi podlý způsob, jak naočkovat diváky touto písní:
Píseň, ve filmu nespočtukrát zpívanou slepým zubařem, si nevinné oběti byly proti své vůli nuceny prozpěvovat po celý zbytek festivalu. Stačilo jet ráno autobusem F1 a hned jste slyšeli, kolik v něm jede zasažených. Abych nebyla nespravedlivá, ještě je ve filmu k vidění soulož již výše zmíněného zubaře s dvěma muži (jeden ho bere od zadu, druhý se nechá kouřit), což zubař pravděpodobně podstupuje proto, aby dostal svou milenku do televize (kde dotyčná performuje...hádejte!...no přece I just called to say I love you...). Ještě jsou ve filmu k vidění dvě šikanované děti, které spolu asi časem začnou chodit a jedno prase samotinké v poli, které je asi slepé a asi chce létat, ale není to na něm takhle zvenku vidět.
KYSLÍK (Kislorod, r. Ivan Vyrypajev, Rusko 2009)
Druhý film známého ruského divadelníka a dramatika, zfilmovaná verze jeho vlastní divadelní hry. Formálně podobné České RAPublice - film je tvořený (tuším) dvanácti tracky, které střídavě performují dva rozhlasoví spíkři a které se vždycky nějak dotýkají života jejich dvojníků Saši z velkého města (Karolina Gruszka) a Saši z malého města (Alexej Filimonov), jejich lásky a jejich životních peripetií, které jsou navíc spojeny s desaterem přikázání a s důležitostí kyslíku.
Snesitelně filosofující a netrapně cool a svěží film sympatických tvůrců, dobrá hudba a výborný životabudič v tomto jinak filmově spíš podprůměrném dni.
NEJSEM TVŮJ PŘÍTEL (Nem vagyok a barátod, r. György Pálfi, Maďarsko 2009)
Soutěžní film, který díky předchozím režisérovým filmům Škyt a především až trochu nekriticky vychvalované Taxidermii, vyvolával asi největší očekávání.
Dokumentární "předfilm", zobrazující složité předivo nelítostných vztahů v mateřské školce, působil slibně. Některé ženy v publiku sice přítomnost dětiček na plátně ponoukala k hlasitému vykřikování slov JEZUSKOTE, JEZYSMRJA a podobně, což ve mně vyvolávalo touhu po nějaké obzvláště náhlé krvavé scéné, která by ony ženštiny vykázala do patřičných mezí. Po předfilmu však následoval typický festivalový film, který nám na partě neherců demonstroval citovou vyprázdněnost současného vekoměsta. Celkem chápu, že se Pálfy rozhodl natočit tuhle improvizovanou věc. Jednak si zkusil něco nového (v rámci své filmografie) a pak taky mohl natočit film s minimem nákladů. A dokonce to není film vyloženě špatný, ale jen a pouze nezajímavý, nepřínosný a zbytečný. A taky nechápu, proč si někteří tvůrci, kritici a diváci myslí, že film zobrazující dolních deset tisíc vypovídá o společnosti nějak pravdivěji, než film o horních deseti tisících.
Žádné komentáře:
Okomentovat